Výuka žáků s OMJ v Norsku pohledem školní psycholožky z České republiky
V rámci návštěvy Norska jsem měla možnost společně s dalšími pedagogy z České republiky vyslechnout přednášku ředitelky školy Aspervika, která nám vysvětlila fungování školy, výuky a vyjádřila se i obecně ke školskému systému v Norsku. Aspervika je specifickou školou. Zaměřuje se na vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem. Ve škole se tedy vyučují pouze žáci z kulturně odlišného prostředí, kteří jsou zároveň ve věku povinné školní docházky. Jim jsou nabízeny takzvané introductory classes (úvodní třídy), kde jsou vzděláváni ve věkově a národnostně heterogenních třídách zpravidla jeden rok. Z mého pohledu je to typ školy, který nám v České republice chybí, což se ukázalo i při adaptaci a začleňování ukrajinských žáků. Škola s žáky pracuje specificky a má k nim z mého pohledu úžasný přístup. Při adaptaci ukrajinských žáků se opakovaně ukazovalo, že někteří pedagogové vyžadují na prvním místě vědomosti. Mám tím na mysli učivo, u kterého mají pocit, že je pro žáky v jejich věku nezbytné. Žáci z Ukrajiny nerozuměli našemu jazyku, byli vytrženi ze svého přirozeného prostředí, opustili rodinu, kamarády, museli si zvyknout na naše školy/předměty/známkování, a to nemluvím o mnohých traumatech, která většina z nich zažila. V Norsku s dětmi pracují jinak. Jde jim hlavně o to, aby se naučily vyučovací jazyk, a hlavně se v co největší pohodě integrovaly do společnosti.
Celá škola Aspervika je situována v přízemním komplexu několika budov, které jsou propojeny pomocí chodeb. Třídy jsou situovány v jednotlivých budovách s vlastním sociálním zázemím a šatnou. Třída je hezky a vkusně vyzdobená, plná pomůcek, knih i hraček vhodných k výuce norštiny. Při studiu materiálů mne zaujala metoda „Grunnlaget“ aneb naučme děti se učit. Jedná se o jednu z norských vzdělávacích metod, která je vhodná pro výuku žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. V Norsku se podle této metody vyučuje ve většině mateřských a základních škol. Děti se na základě této metody nejprve naučí chápat základní pojmy (tvar, barva...) a pak mezi jednotlivými předměty hledají rozdíly. Rozvíjí to nejen jazykové kompetence, schopnosti a vědomosti, ale i samostatnost. Nezbytné jsou pozitivní emoce, které musejí vzdělávací proces doprovázet (Macková, 2020). Je proto vhodné využívat pomůcky, které děti znají nebo mají rády. Ve škole Aspervika jsme měli možnost vidět celou řadu pomůcek, hraček a postaviček, které pedagogové využívají při vzdělávání a rozšiřování slovní zásoby dětí. Starší žáci mají k dispozici tablet a celkové vybavení učebny je na velmi dobré úrovni.
Obrázek č. 1: Škola – Aspervika
Po přednášce jsme se zúčastnili výuky ve dvou třídách.
První z nich byla hodina výtvarné výchovy na druhém stupni ZŠ. Ve třídě byly přítomné dvě učitelky, asistentka pedagoga, bilingvní asistent pedagoga a dvanáct žáků. Na začátku vyučovací hodiny se nám jednotliví žáci představili a řekli, odkud pocházejí. Většina žáků pocházela z Iránu, Iráku, Afghánistánu, Polska nebo Ukrajiny. Žáci v rámci výuky lepili barevné papírky na čtvrtku a skládali z nich mozaikové obrázky dle předlohy, kterou si našli na internetu. Učitelky i asistenti práci jednoznačně zadali, žáky v průběhu práce podporovali, motivovali a kontrolovali plnění úkolů. Vyučovací hodina proběhla bez jakýchkoliv konfliktů a v příjemné pracovní atmosféře.
Ve třídě pro nejmladší žáky (6 až 8 let) jsme měli možnost vidět výuku norštiny. I zde byla přítomna učitelka, asistentka pedagoga a dvanáct žáků – každý byl jiné národnosti, a tudíž byly jejich rodné jazyky odlišné. Výuka mě zaujala především tím, kolik činností a forem výuky učitelka v průběhu jedné vyučovací hodiny vystřídala. Vše, co dělala, zároveň provázela jak verbálními, tak i neverbálními komunikačními prostředky. Velmi přínosné bylo vidět, jak mimo to podporovala integraci do kolektivu u jednotlivých žáků, kteří přicházejí v průběhu celého školního roku, takže někdo z nich je ve třídě již několik měsíců, někdo třeba týden. Pokud například hodnotila pokrok žáků, tak pouze celé třídy.
Návštěva školy se mi velmi líbila. Jsem přesvědčená, že některé prvky z výuky využiji i ve své praxi. Velkou inspirací je mi místní přístup ke vzdělání i k dětem obecně. Nejde tolik o výkon, ale spíš o prožitek. Učitelé se soustředí na rozvoj sociálních dovedností, socializaci, a hlavně wellbeing. Tento přístup ke vzdělávání je mi velmi blízký.