Seifert a kol. (2019, s. 6) definují sociálně znevýhodněného žáka jako toho, jehož „prospěch a další okolnosti školní docházky a vzdělávání jsou nepříznivě ovlivněny rodinou a sociálním prostředím, ve kterém žáci žijí nebo ze kterého pochází“. Zdůrazňují přitom, že různorodé životní okolnosti žáka, které mohou sociální znevýhodnění ovlivňovat či způsobovat, jako je etnicita, nízká úroveň dosaženého vzdělání, jiná země původu či jiný rodný jazyk dítěte, nezaměstnanost, finanční tíseň a další, sociální znevýhodnění ještě automaticky nepotvrzují, neboť záleží i na mnoha dalších faktorech, jako jsou např. resilience žáka, přístup pedagoga, možnosti adaptace apod.
Problémem může být sám termín „sociálně znevýhodněný žák“, od jehož užívání se postupně upouští s tím, že ani vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, v platném znění sociální znevýhodnění jako takové nedefinuje, čímž se blíží aktuálnímu znění školského zákona.
V legislativě i školské praxi se hovoří o dětech/žácích s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu odlišných kulturních a životních podmínek.
Jedná se o skupinu žáků, jejichž speciální vzdělávací potřeby vyplývají zejména (MŠMT, 2023):
- z odlišného kulturního prostředí v rodině žáka, malé znalosti kultury české společnosti, omezené znalosti vyučovacího jazyka včetně užívání jiného než vyučovacího jazyka v rodině žáka;
- z jiných životních podmínek v rodině žáka – obvykle se jedná o dlouhodobě se vyskytující životní okolnosti (sociální vyloučení, výrazná chudoba aj.);
- z kombinace více faktorů uvedených výše (např. příslušníci etnických menšin, v rodině se nehovoří vyučovacím jazykem nebo platí odlišná kulturní pravidla, rodina je sociálně vyloučená).
Na sociálním znevýhodňování se značnou měrou podílí regionální nerovnosti, což souvisí s častějšími rozpady rodin, nevyhovujícím bydlením, zhoršeným životním stylem, stresujícím předlužením, a tím pádem i omezenou možností investovat do rozvojových aktivit dítěte. Bohužel tyto okolnosti škola bez vzájemné a propracované podpory a spolupráce s ostatními státními institucemi či neziskovými organizacemi není schopna /ovlivnit.
Pojem „sociální znevýhodnění“ je často používán v souvislosti s konkrétními etnickými nebo národnostními skupinami. V České republice se aktuálně jedná převážně o azylanty nebo žadatele o azyl a v dlouhodobé perspektivě pak nejčastěji o Romy.
Některé romské děti mají v českých školách obtíže související s jazykovou bariérou nebo nedostatečnou podporou ve vzdělávání ze strany rodiny. Jak uvádějí Bořkovcová a kol. (2013), řada romských rodin má v otázce podpory dětí omezené možnosti – důvodem bývá například socioekonomická situace rodiny či nedůvěra k institucím většinové společnosti kvůli historickým diskriminačním zkušenostem.
Romské děti mohou být, stejně jako každé jiné dítě z majoritní společnosti, znevýhodněné také z důvodu rizikového rodinného zázemí, rizikového chování v rodině a v bezprostředním okolí dítěte. Ztotožňujeme se s Bořkovcovou a kol. (2013), že by bylo velkou chybou pojem sociální znevýhodnění slučovat pouze či především s příslušností k národnosti nebo etnické menšině.
Na sociální znevýhodnění je tedy systémem nahlíženo jako na speciální vzdělávací potřebu, stejně jako je tomu v případě zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění.
K přijetí všech dětí s jejich specifiky a naplnění práva na rovný přístup ke vzdělání vede inkluzivní vzdělávání, které reflektuje odlišnosti dětí vyplývající z různých speciálních vzdělávacích potřeb, a to i těch, které souvisí s primárním socializačním prostředím dětí. Inkluzivní vzdělávání přináší rovný, tedy spravedlivý a akceptující přístup nabízející příležitosti všem dětem. Inkluze reaguje na fakt, že jsme heterogenní společností, ve které má jednotlivec své specifické charakteristiky, zájmy, schopnosti, a s tím související vzdělávací potřeby.
Použité zdroje
Bořkovcová, M., Bořkovec, M., Gajdošová, J., Habart, T., Kitanovská, J., Klingerová, P., Morávková Krejčová, L., Pekárková, S., Pospíšilová, Z., Ranglová, K., Šebová, B., Štrachová, K., Tomalová, P., Vožechová, J., & Vyšínová, P. (2013). Mají na to! Jak podpořit sociálně znevýhodněné děti v ZŠ. Člověk v tísni.
MŠMT. (2023). Metodické pokyny k výkazům M 3, M 8, M 9, M 10 podle stavu k 30. 9. 2023. https://matrika.msmt.cz/matrikas/HELPY/VYSVETLIVKY.PDF
Seifert, M., Nesládek, M., Mouchová, D., Sedláková, U., Bartoš, J., Valová, R., Pohořská, A., Gorčíková, M., & Nešutová, E. (2019). Vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním v základní škole. Národní ústav pro vzdělávání (NÚV). https://docplayer.cz/203351633-Vzdelavani-deti-se-socialnim-znevyhodnenim-v-zakladni-skole.html
Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů. (2021). MŠMT. https://www.msmt.cz/file/54675/download/