Vzdělávání Romů představuje téma, které je stále aktuální, a přece často opomíjené. Romská menšina se stala předmětem mnoha sporů, které vznikly na základě reálných zkušeností i mnoha předsudků, které v české společnosti panují. Romská komunita představuje specifické společenství jedinců, jejichž vzájemné vazby se liší od obvyklých vztahů majoritní společnosti. Postoj ke vzdělání je ovlivněn nejen místem, kde dotyčná rodina žije, či dosaženým vzděláním rodičů, ale také názorem důležitých osob komunity, jíž je rodina součástí. Možnost ovlivnit tento názor vnějšími okolnostmi či charismatem pedagoga může být obtížné.
Klíčem ke vzdělávacímu úspěchu dětí je postoj jejich rodičů ke škole a ke vzdělávání obecně. Pokud v rodině její členové nevnímají dosažení kvalifikace jako cestu k úspěchu a nedávají v tomto směru dítěti zpětnou vazbu, ztrácí pak i ono zájem o školní práci. Někteří rodiče také nedisponují dostatečnými informacemi, které by jim umožnily rozhodnout se pro správný, pro jejich děti vhodný typ školy.
Pokud z této ze strany rodiny nepřichází dostatek podpory, děti přejímají laxní postoj ke vzdělání a nesnaží se ovládat svůj temperament, nezřídka spojený s impulzivním chováním. Takové chování bývá učiteli základních škol označeno jako problémové.
Nedostatek motivace ke vzdělání může být způsoben také stylem výchovy. V mnoha romských rodinách doposud převažuje volná, nedirektivní výchova se sklonem k nepravidelnosti, živelnosti a nesystematičnosti. Děti tak nejsou zvyklé na řád a strukturu, která dětem z majoritní společnosti výrazně usnadňuje nástup do školních lavic. Romské děti jdou spát ve chvíli, kdy se samy cítí unaveny, a vstávají tehdy, když se samy probudí. Mají volný program, dospělí je nezatěžují odpovědností za pomoc v domácnosti ani jim neurčují denní aktivity. Rodiče v romských rodinách často nepřikládají význam školním výsledkům, které tak ztrácejí motivační význam. Děti navíc postrádají návyky, jež jsou nezbytné pro přijetí a akceptování školních pravidel. V neposlední řadě je motivace ke studiu u romských žáků snižována také vědomím, že mohou uspět v životě bez nutnosti mít vzdělání, tedy studovat.
Zvýšená motivace je naopak viditelná u těch žáků, kteří využívají nabídky mimoškolních zájmových klubů. Zde si mohou žáci osvojit potřebné sociální návyky, například strukturování dne či chování k druhým lidem, které je v majoritní společnosti vyžadováno. Také mohou získat jiné vzory, které jim mohou pomoci udržet se ve vzdělávacím procesu.
Důležité je motivovat žáka k dalšímu vzdělávání již v průběhu povinné školní docházky. Za vhodné se považuje mluvit o budoucnosti a ukazovat cestu, po které se může žák aspoň pokusit jít. Jestli setrvá ve studiu na střední škole nebo učilišti je už na něm samém.
U romského žáka, který během povinné školní docházky vykazuje výborné nebo dobré výsledky, lze usuzovat na podporu rodiny při vzdělávání. S velkou pravděpodobností se takovému žákovi s podporujícím okolím podaří dosáhnout vyššího nežli základního vzdělání.
Obrázek č. 1 a č. 2: Taneční a pěvecké vystoupení v romském jazyce
