Základní a mateřská škola, které se budeme jakožto příkladu inspirativní a praxe věnovat v následujícím textu, je umístěna na okraji krajského města a je určena dětem předškolním věku a žákům 1. stupně.
Její lokalita a velikost ovlivňují složení jednotlivých tříd, které navštěvují romské a sociálně znevýhodněné děti, hlavně z přilehlých ubytoven. Historicky měla škola problém s naplňováním kapacity, a to právě kvůli přítomnosti žáků z rodin kulturně odlišných a sociálně znevýhodněných a umístění školy v převážně průmyslové čtvrti. Vzhledem k menšímu počtu dětí ve třídách, kdy průměr nepřesahuje 18 dětí na třídu, má škola status rodinné školy, kdy každý zná každého a děti se zde cítí dobře bez ohledu na sociální či kulturní odlišnosti. Škola je komunitně zaměřena a snaží se o zapojení celých rodin do jejího fungování, což má pozitivní vliv na klima. Vzhledem ke skutečnosti, že mnoho rodičů, kteří mají dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, vyhledává školu s malým počtem žáků, se postupně škola profilovala jako inkluzivní. Díky spolupráci se školskými poradenskými zařízeními (pedagogicko-psychologickou poradnou, speciálními pedagogickými centry) se postupem let zvyšoval počet těchto žáků a pedagogové se učili přizpůsobit metody vzdělávání právě těmto dětem, které v mnoha případech pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Podmínkou fungování takovéhoto typu školy je stabilní a sehraný kolektiv pedagogů, doplněný v současné době o odborné pozice, jako je školní psycholog, sociální pedagog nebo speciální pedagog, kteří spolu s asistenty pedagoga tvoří silný tým se všemi potřebnými kompetencemi. Aby vše fungovalo, je nutné další vzdělávání všech pozic ve škole vedoucí k užší specializaci na jednotlivá postižení a znevýhodnění, kterých dnes rozlišujeme široké spektrum. Plně obsazené školní poradenské pracoviště (ŠPP) se ukázalo být pro tuto školu nezbytné. Jednotlivé pozice ŠPP financuje škola z projektů a ze „Šablon“, což se ukazuje vzhledem ke krátkodobosti a některým specifikům práce na DPP či DPČ pro zaměstnance jako dlouhodobě nevýhodné. Do budoucna je proto nutné minimálně ve školách tohoto typu přemýšlet o zakotvení těchto odborných rolí na pozici trvalých kmenových zaměstnanců školy, nezávislých na financování z jiných zdrojů. Spolupráce učitelů, asistentů pedagoga a ŠPP je velmi účinná a přináší spoustu výhod, jako je flexibilita, rychlé reakce, efektivní využití závěrů poradenských pracovníků ŠPP, rozdělení úkolů vyplývajících z práce s inkludovanými žáky a celkové zkvalitnění systému péče a vzdělávání nejen těchto žáků.