Speciální pedagog

Klienti speciálních pedagogů se mohou lišit v závislosti na zaměření speciálního pedagoga a konkrétních potřebách jednotlivých klientů. Podle školského zákona č. 561/2004 Sb., zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání se jedná o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP), tj.  žáky, kteří k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění a užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebují poskytnutí podpůrných opatření vyplývajících z jejich individuálních potřeb na základě jejich zdravotního stavu, odlišného kulturního prostředí nebo jiných životních podmínek. Hlavní činnost speciálního pedagoga působícího na základní škole tedy spočívá v podpoře žáků se SVP (vychází z přílohy č. 3 (Standardní činnosti školy) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a ŠPZ, ve znění pozdějších předpisů).  

V rámci školské praxe se ukazuje, že možnosti speciálněpedagogické podpory v prostředí základní školy jsou širší, a právě tato podpora může sloužit všem dětem a žákům bez rozdílu – a to i bez absolvování pedagogicko-psychologického vyšetření, které obvykle vede k přidělení, resp. nepřidělení statutu žáka se SVP. Aktuálně je pozice školního speciálního pedagoga vnímána jako pozice samostatného odborníka, který nemusí čekat na poskytování speciálněpedagogické péče a podpory pouze ve prospěch dětí, které přicházejí ze školských poradenských zařízení s danými  podpůrnými opatřeními, ale samostatně vyhledává ve školním prostředí žáky s rizikem speciálních vzdělávacích potřeb a pracuje také s žáky, kteří jsou ohroženi při vzdělávání aktuálními, přechodnými či jen krátce trvajícími obtížemi (ideálně ve spolupráci s pedagogy rizikových žáků). 

Hlavními odbornými činnostmi školního speciálního pedagoga jsou depistáž, diagnostika a intervence ve vztahu k žákům se SVP, metodická a koordinační podpora pedagogických pracovníků a spolupráce a podpora rodin žáků se SVP (Kucharská et al., 2013). Žákům se SVP je pomáháno prostřednictvím podpůrných a vyrovnávacích opatření. Pro druhou skupinu intervenčních opatření není třeba pedagogicko-psychologické vyšetření ve školském poradenském zařízení, ale posouzení pedagogické či speciálněpedagogické diagnostiky na půdě školy (podpůrné opatření I. stupně, které je obvykle doplněno plánem pedagogické podpory – dále PLPP). Na základě tohoto posouzení jsou následně poskytovány služby ve prospěch vzdělávacích potřeb žáka. Jejich poskytovatelem je tedy i školní speciální pedagog. 

V současnosti je již zcela běžné, že je podpora školního speciálního pedagoga doporučována poměrně široké skupině žáků, které tak může poskytovat odborné poradenské služby. Jeho cílem je intervenovat tak, aby speciální vzdělávací potřeby u žáků byly co nejmenší. Lze předpokládat, že při správně nastavené intervenci v časných stadiích školních obtíží bude počet žáků se SVP nižší. 

Školní speciální pedagog je součástí širšího týmu ŠPP a při realizaci podpůrných opatření, vlastní speciálněpedagogické činnosti, se zaměřuje na širokou škálu příčin neúspěšnosti ve školních i sociálních situacích žáků, které sami nemohou ovlivnit a stávají se pro ně v prostředí školy obtížně zvladatelné. Současně využívá speciálněpedagogické metody a postupy odpovídající vzdělávacím potřebám žáků. 

Mezi konkrétní činnosti a postupy poskytované speciálními pedagogy patří individuální podpora v rámci výuky a přípravy na ni, realizace předmětu speciálněpedagogické péče, reedukace, poskytování poradenských služeb, spolupráce při tvorbě individuálního vzdělávacího či výchovného plánu, vedení a metodická podpora asistentů pedagoga. 

Pokud jsou žákovi se sociálním znevýhodněním na základě vyšetření ve školském poradenském zařízení doporučena podpůrná opatření ve vzdělávání, je mu zajištěna speciálněpedagogická péče. Předměty speciálněpedagogické péče se odvíjejí od konkrétních speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Při speciálněpedagogické reedukaci a realizaci předmětu speciálněpedagogické péče/podpory je činnost speciálního pedagoga obvykle zaměřena na nápravu v oblasti specifických poruch učení, rozvoj grafomotorických a percepčně-motorických dovedností, nácvik sociální komunikace, prevenci logopedických obtíží, porozumění mluvené řeči a její produkci, rozvoj  sluchového a zrakového vnímání, případně se pedagog věnuje dalším oblastem speciálněpedagogické péče, které vyplývají současně z charakteru jejich obtíží. 

V prostředí základní školy běžného typu je v případě doporučení školského poradenského zařízení možnost vytvořit pro žáka individuální vzdělávací plán (dále IVP).[1] Pro řešení problémů spojených s rizikovým chováním žáků se nabízí jako vhodný nástroj individuální výchovný plán (dále IVýP) (Mertin et al., 2013), který nastavuje způsoby spolupráce mezi školou, žákem, zákonnými zástupci a případně i dalšími zúčastněnými stranami při řešení rizikového chování žáka. Cílem IVýP je pokud možno odstranit rizikové chování žáka, a předejít tak důsledkům vycházejícím z tohoto chování. Tento nástroj nabízí především prostor pro setkání, partnerskou komunikaci a uvědomění si, že řešený problém se dotýká všech zúčastněných (žák, škola, zákonný zástupce). Při řešení daného problému se škola obrací na zákonného zástupce jako na partnera, s nímž spolupracuje. Hlavní myšlenkou IVýP není tedy trestat chování dítěte nebo sankciovat jeho rodiče, ale společně hledat efektivní pomoc pro žáka a předcházet případnému dalšímu rizikovému chování.  

IVP či IVýP by měl být vytvářen ve spolupráci třídního učitele žáka, školního speciálního pedagoga, školního psychologa, dalších učitelů podílejících se na žákově vzdělávání, asistenta pedagoga, žáka jeho rodičů. Informováni by o jeho existenci a obsahu měli být všichni, kdo se na jeho vzdělávání podílejí. 

Důležitou oblastí spadající do diagnostické činnosti speciálního pedagoga u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí by měla být diagnostika rodinného prostředí žáka. Právě díky jejím zjištěním je možné u těchto žáků identifikovat konkrétní oblasti, ve kterých je důležité dítěti pomoci. Tyto informace lze zjistit především na základě intenzivního kontaktu s žákem (hovořit s ním, pracovat společně atd.). Na základě zjištění podrobné a průběžně evaluované speciálněpedagogické i pedagogické diagnostiky lze volit postupy a opatření v rámci IVP/IVýP cíleně tak, aby odpovídaly konkrétním potřebám žáka. Cílem speciálněpedagogické intervence určitě není rozbor rodinného zázemí dítěte nebo hodnocení výchovného stylu rodičů, ale nalezení takové formy podpory, aby dítě dosáhlo co nejlepšího pokroku a rozvoje (viz poznámka pod čarou 1). Škola by měla být institucí, která nabídne rodině pomocnou ruku a ukáže jí, jak lze podpořit jejich dítěte při vzdělávání. V tomto ohledu je vhodné např. informovat rodiče o existenci neziskových organizací, které poskytují podporu ve vzdělávání dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí (např. www.barevnysvetdeti.cz; www.clovekvtisni.cz; META, o.p.s.; komunita salesiánů – salesiánská střediska dětí a mládeže, www.romodromcz.cz). 

Diagnostikou a depistážní činnost může realizovat speciální pedagog již v době zápisu dítěte do základní školy. Z toho důvodů je vítána jeho přítomnost již při zápisech do prvních ročníků či přípravných tříd, kdy ve spolupráci s ostatními učiteli zjišťuje zejména řečové dovednosti dítěte, jeho schopnost dorozumění, porozumění a komunikace v českém jazyce včetně socializace. V případě neznalosti nebo omezené znalosti českého jazyka projednává se zákonnými zástupci dítěte možnosti řešení a již od počátku vzdělávání navrhuje vyrovnávací opatření.

 

Použité zdroje

Kucharská, A., Mrázková, J., Wolfová, R., & Tomická, V. (2013). Školní speciální pedagog. Portál.

Mertin, V., Krejčová, L., Pekárková, M., Dousoudil, P., Čáp, D., Beranov, A., & Feřtek, T. (2013). Problémy s chováním ve škole – jak na ně. Individuální výchovný plán. Wolters Kluwer.

Vyhláška č. 27/2005 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. https://www.msmt.cz/dokumenty-3/vyhlaska-c-27-2016-sb-o-vzdelavani-zaku-se-specialnimi-2

Vyhláška č. 72/2005 Sb., vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních (2017). https://www.msmt.cz/file/43482

Zákon č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. (2023). https://www.msmt.cz/dokumenty/skolsky-zakon-ve-zneni-ucinnem-ode-dne-1-7-2023