Příklady metod, které se osvědčily učitelům romských žáků

  • Sfumato®

Praxí ověřenou a hravou vyučovací metodou je čtecí metoda Sfumato® (Splývavé čtení®, dále jen Sfumato®), kterou lze doporučit všem učitelům 1. stupně učícím v 1. třídě a zvláště těm, kteří pracují se sociálně znevýhodněnými dětmi. I v této části publikace se opíráme o přímou zkušenost s těmito dětmi a využitím právě této metody. Jedna z hlavních výhod je, že se po rodičích nechce, aby s dětmi doma četli. Naopak je jim to zakázáno. Učitel, který touto metodou vyučuje, prochází několikadenními školeními, kde se učí, jak správně s touto metodou zacházet, jak děti naučit efektivně číst a psát. Domácí zásah rodiče do výuky čtení by tedy dítěti nepomohl, ale naopak by mohl uškodit. Děti samozřejmě doma mohou ukázat, jak čtou. Zadání však vždy zní: „Děti čtou a rodiče poslouchají.“

Velká část sociálně znevýhodněných dětí je romského původu. Romové jsou známí svou láskou ke zpěvu, hudbě a tanci – i díky tomu je Sfumato® vhodnou vyučovací metodou. Každé písmeno, které dítě čte, vychází z úst tak dlouho, dokud oči nerozeznají následující písmeno a ústa tak mohou navázat a vypustit ho. Držení hlásky zní melodicky a připomíná zpěv. Sfumato® nedělí slova ani na hlásky, ani na slabiky, čte je jako celek. Cíleně se pracuje se zrakem, dechem, hlasem a sluchem.

Pro většinu romských rodin není bohužel vzdělání na žebříčku hodnot příliš vysoko. Škola bývá pro rodiče nutné zlo a úkolem učitele je zaujmout jejich dítě natolik, aby se do školy těšilo a chtělo tam chodit.

Sfumato® využívá zážitkové prvky učení. Každé nové písmenko děti vyvodí samy pomocí příběhu, který samy prožijí. Každé písmenko poznávají všemi smysly:

  • zrak;
  • sluch;
  • hmat (3D látková písmena, modelování, psaní prstem do mouky aj.);
  • chuť (ochutnávky, např: O – okurka, S – sýr, L – lentilka aj.);
  • čich (S – skořice, L – levandule, V – vanilka aj.).

Čím více si děti písmenko prožijí, tím více si ho upevní. Upevňování nelze urychlit, a proto se Sfumato® věnuje jednomu písmenku několik dní. Prvnímu písmenku se děti věnují klidně 10–14 dní a s každým dalším písmenem se doba postupně zkracuje. Není to však na úkor kvality upevnění. Na začátku se děti například musí naučit, jak udělat úkoly v pracovním sešitě. Díky tomu, že jsou úkoly ke každému písmenu stejné, děti je dokáží velmi brzy vypracovat samostatně. Učí se najednou všechny čtyři tvary písmene – malé, velké, tiskací i psací. Děti si osvojí postupy úkolů v pracovních sešitech, s každým dalším písmenkem jim jde lépe třeba i modelování, stříhání, lepení, vykreslování atd.

Dokud se čtou pouze jednotlivá písmena, tak si k nim děti rovnou vymýšlejí slova – k malým tvarům jakákoliv, k velkým tvarům vlastní jména („o“ jako oliva, „O“ jako Otakar). Stejným způsobem se pracuje i u dvoupísmenkových a třípísmenkových spojeních („la“ jako lavice, „mas“ jako maso). Jakmile čtená písmena znamenají samostatné slovo, uvádí jej učitel větou, například u slova „los“ učitelka říká: „Maminka koupila stírací“, načež děti čtou: „los“. Tímto podporujeme čtení s porozuměním. U každého nového slova je nutné se ujistit, že dětí ví, co znamená, a ideálně mít připravený i názorný obrázek. Velký počet dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí má při vstupu do školy poměrně malou slovní zásobu a z domova nezná čtení pohádek. I to neodmyslitelně patří k výuce metodou Sfumato® – nejen samotné čtení pohádek, ale také jejich dramatické ztvárnění.

Probíranému písmenu se přizpůsobují i aktivity v ostatních předmětech – obrázky kreslené v rámci výtvarné výchovy, výrobky tvořené při pracovních činnostech, ale i aktivity v tělesné výchově jdou propojit s právě probíraným písmenem. Matematické dovednosti mohou děti trénovat například počítáním obrázků v Živé abecedě nebo vyhledáváním geometrických tvarů. Pravolevá orientace lze krásně využít v pracovních sešitech, ale ještě lépe při skládání písmen na tabulky. Prvouka děti také provází neustále, a to hlavně během vysvětlování slov při čtení, ale na určité téma lze vymyslet i úvodní scénku pro nové písmeno (např. „n“ – nemoci, „j“ – jaro).

V praxi je Sfumato® velmi efektivní. Neustálým opakováním tvarů písmen dochází k cílenému upevnění. Děti to baví, protože aktivity kolem písmene se mění. I když se několik dní po sobě probírá jedno písmeno, každý den je jiný.

Autorka Sfumato®, PaeDr. Mária Navrátilová, o své metodě říká: „Splývavé čtení je pro všechny děti, které mají zrak, sluch a hlas.“ (Navrátilová, 2023).

 „Technika Splývavého čtení je ve své podstatě revoluční (...) s potěšením mohu sdělit, že v ní nenacházím nic, co by nějak odporovalo dnešním poznatkům z neuropsychologie a vývojové psychologie. Naopak, pokud mohu posoudit, velice sympatický je její princip komplexního přístupu k počáteční výuce čtení. (...) Rozlišuje dokonale zvukovou a grafickou podobu slova, zdokonaluje vyjadřovací schopnosti, přináší čtení s porozuměním, na které svět čeká již 150 let. Podělme se s dětmi o radost ze čtení.“ (Matějček, 2003).

První písmeno, se kterým se děti ve škole setkají, je písmeno „O“. Zde jsou názorné aktivity, které se dají s dětmi absolvovat v rámci jeho probírání od začátku až po upevnění.

  1. Vyvození písmene

Většinou hned druhý školní den děti vstupují do třídy, kde je připravený ostrov, na kterém se vyskytují pouze věci začínající na písmeno „O“ – ovce, obálky, okurka, oblázky, olivový olej, otvírák, osuška atd. Do třídy nevstupuje paní učitelka, ale obr Oliver, který děti seznamuje se svým ostrovem. Jak se dál příběh vyvíjí, už si vymýšlí paní učitelka (v roli obra Olivera) sama, případně se může inspirovat metodickou příručkou. Pomocí návodných otázek by děti samy měly poznat, že se budou učit písmeno „O“. Každé nové písmeno se jim poznává snáze a většinou ani žádné pomocné otázky nepotřebují. Doba odhalení nového písmene se s každou další iterací zkracuje, ale připravenou scénku si děti užívají s nadšením až do konce.

Obrázek č. 1: Ostrov

Na ostrově děti nacvičují volání, mohou volat na loď v dáli: „Haloooooooo.“ Samotné volání je nácvikem na hlasité čtení. Při volání na loď děti většinou i správně nastaví ústa na vyslovení hlásky „o“. Pokud děti v následujících dnech zapomenou, jak nastavit ústa nebo jak zvýšit hlas, stačí připomenout volání a rychle si vzpomenou, případně mohou posílat vzdušné pusinky a ústa se jim do požadovaného tvaru dostanou sama.

  1. Čtení písmene

Jakmile děti písmeno odhalí, učitelka odkrývá všechny jeho tvary na tabuli a děti se ho učí správně číst (obrázek č. 6).

Každé dítě dostane na papírových kartičkách všechny čtyři tvary písmene (rodinka) a učí se ukazovat malé, velké, tiskací a psací. Děti buď zvedají písmeno do vzduchu nebo skládají písmenka dle diktátu učitele na kraj lavice neboli na linku (viz obrázek č. 7). Zároveň si začínají zvykat na psaní směrem zleva doprava.

 Obrázek č. 2: Odhalení na tabuli

 Obrázek č. 3: „Psaní“ na linku

Jakmile děti znají více písmen, přibývají nové čtecí aktivity. Každý den probíhá hlasité hromadné čtení z tabule. Děti si hrají na „malého učitele“: jdou k tabuli a s pomocí ukazovátka samostatně čtou. Ze Živé abecedy a později ze Slabikáře dělají takzvané mraveniště, to znamená, že celá třída čte nahlas a najednou (každý svým tempem) a učitel ji obchází.

  1. Abecední kniha

Součástí výuky je také tvorba abecední knihy (obrázek č. 4). Ke každému písmenu si děti lepí všechny jeho tvary, několik obrázků a básničku. V té mohou zakroužkovat všechna „O, o“. Tvar písmene připomíná ovál, ten si mohou vybarvit metodou „přitlač X povol“ (obrázek č. 9), kterou děti trénují v rámci přípravy na psaní.

Obrázek č. 4: Abecední kniha

Obrázek č. 5: Technika „přitlač x povol“

  1. Uvolňovací cviky

Prvním uvolňovacím cvikem je ovál. Děti se ho mohou učit za pomoci básničky – Honily se opičky, bolely je nožičky.

Obrázek č. 6: Ovál

  1. Osvojování písmene

V rámci osvojování písmene děti vybarvují nebo malují předměty s náslovnou hláskou, stříhají a lepí puzzle, rozlišují malé a velké tvary písmen, hledají páry – tiskací, psací. Tyto činnosti jsou součástí pracovních sešitů, viz obrázek č. 11.

Obrázek č. 7: Ukázka úkolů z pracovního sešitu, které vedou děti k samostatnosti

Dále si mohou písmena osvojovat například modelováním písmene z plastelíny, psaním prstem do mouky, tvořením písmene z provázku nebo třeba z kaštanů. Možností, které spadají do oblasti výtvarné a pracovní výchovy, jsou desítky, záleží hlavně na kreativitě vyučujícího.

Obrázek č. 8: Ovečky

Obrázek č. 9: Modelování písmen

Obrázek č. 10: Písmeno z kaštanů

Velmi důležitou pomůckou jsou destičky. Děti se s nimi učí pracovat již od prvního písmene, kdy mohou trénovat orientaci v prostoru. Učitel zadává pokyny typu: „Na začátek prvního řádku dej…“, „Na konec posledního řádku dej…“ (viz obrázek č. 15). Kromě orientace na ploše tak děti trénují také jemnou motoriku při uchopování písmene a jeho ukládání.

Obrázek č. 11: Destičky

Obrázek č. 12: Diktát

Upevňování znalosti písmen provází děti i při tělesné a hudební výchově. K propojení těchto předmětů dochází u klasických písniček nebo říkadel jako je Zlatá brána nebo Kolo, kolo mlýnský.

Obrázek č. 13: Tvarování písmene při hodině tělocviku

Sfumato® baví nejen děti, ale i učitele a díky nevelkým nárokům na domácí přípravu tuto metodu jistě ocení i rodiče. U každého písmene se nabízí několik možností, jak ho pojmout. Nelíbí se mi téma ostrov? Zvolím si třeba ovoce. Nebo obludy. Nebo opékání u ohýnku.

Přestože je třeba dodržovat přesné metodické postupy, Sfumato® dává učitelům určitou volnost právě ve výběru vhodného tématu. Není rozhodující, zda učitel pracuje s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo ne, metoda je to vhodná bez rozdílu pro všechny děti. U těch ze sociálně znevýhodněného prostředí se však dá předpokládat, že se budou do školy těšit a budou tam chodit rády právě kvůli zážitkům, které ve svém běžném životě nemají možnost prožít.

  • Kritické myšlení

Cílem metod kritického myšlení je podnítit přemýšlení a aktivitu žáků, kteří jsou vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti za svoje učení. V České republice je v souvislosti s metodami kritického myšlení znám program RWCT (Reading and Writing for Critical Thinking, v překladu Čtením a psaním ke kritickému myšlení). RWCT vede žáky k rozvoji dovedností, jako je čtení s porozuměním, analýza textu, hodnocení informací a tvorba vlastních názorů.

Tuto metodu je možné propojit s texty z knihy Příběhy pomáhají s problémy (Badegruber & Pirkl, 2000). Inspiraci ve vztahu k přijetí jinakosti je možné čerpat z příběhu Listnáči ven!, který je rozpracován v knize Moderní didaktika: Lexikon výukových a hodnoticích metod (Čapek, 2015) a který jsme ověřili v praxi prostřednictvím výzkumného šetření, jehož výsledky jsou uvedeny v textu Vnímání jinakosti dětmi na prvním stupni základních škol (Vítečková et al., 2018).

Čtení s předvídáním

Další doporučenou metodu, která se zaměřuje na čtenářskou gramotnost, je čtení s předvídáním. Jedná o se o metodu, která vytváří prostor pro fantazii žáků. Ti nejprve samostatně čtou společný text po částech, které jsou jim postupně rozdávány na proužcích papíru. Po čtení nejprve předvídají a společně diskutují o tom, jak by mohl příběh pokračovat. Po společném sdílení, ať už ve dvojících či ve skupinách, dostanou zbytek textu, kde si potvrdí své předpovědi, a posléze opět předpovídají pokračování textu. Tato metoda se velice osvědčila právě u romských žáků, jelikož dává průchod jejich fantazii.

  • Artefiletika

Artefiletika je jednou z dalších metod, která se osvědčila učitelům při práci s romskými žáky. Jedná se o reflektivně-tvořivé pojetí výchovy uměním, které vychází především z výtvarného projevu. Slavíková a kol. (2007) vysvětlují artefiletiku jako reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání vycházející z expresivních kulturních projevů, jež směřují k poznávání a sebepoznávání prostřednictvím reflektivního dialogu o zážitcích z expresivní tvorby.

Tato metoda se v poslední době využívá nejen ve školách, ale i v nízkoprahových centrech nebo v zařízeních pro volný čas. Romové mají rádi to, co jim je blízké, a pomocí artefiletiky mohou sebe sama vyjádřit pomocí výtvarného projevu, hudby, tance nebo dramatizace – umělecká tvorba pomáhá žákům s jakýmkoli verbálním projevem, protože používá především neverbální vyjadřovací prostředky.

  • Poznávací a diskuzní aktivity

Jednoduchou úvodní aktivitou může být poznávací kolečko. Žáci se představí a každý sdělí, co má rád, v čem je dobrý nebo čemu se věnuje ve volném čase. Žáci většinou o sobě prozradí i to, co bylo mimo instrukce, například že mají mladší sestru či jaké mají domácí zvíře. Aktivita usnadňuje proces seznamování, podporuje stmelení kolektivu, zároveň pomáhá nově příchozímu žákovi při orientaci ve třídě – ke komu by mohl inklinovat, s kým má společné zájmy.

Zájem o žáka je možné projevit i dalšími aktivitami. Například lze požádat žáka o prezentaci, díky níž dostane možnost seznámit spolužáky se svou kulturou, zemí. Může přinést a ukázat fotografie či ve spolupráci a po domluvě s rodiči připravit ochutnávku nějakého pokrmu, který je v dané kultuře považován za tradiční. Důležité je tuto možnost pouze nabídnout, nenutit. Vždy by před touto pobídkou měl předcházet obecný úvod učitele nebo jiného pedagoga o důležitosti respektu k jiným kulturám a hodnotám naší společnosti, který bude žáky ve třídě nabádat k solidaritě a vzájemné toleranci. Ideální stav ve třídě nastává, pokud jsou děti poučeny již před příchodem žáka a považují pomoc v adaptaci spolužáka za důležitou.

Co se týká rozvoje kulturní otevřenosti, je možné doporučit např. aktivitu vlaječky. Žáci si vyzdobí třídu vlajkami a řízeně diskutují o státech a jejich hodnotách, případně turistic/kých místech. Poté mohou přispět zážitky ze svých cest a podělit se s ostatními o prožitá dobrodružství.

S podporou romských žáků vzhledem k jejich budoucímu uplatnění na trhu práce je třeba začít již na základní škole. V tomto ohledu se osvědčuje diskuzní setkání Kam po základce. Cílovou skupinou jsou žáci 2. stupně základní školy. Žáci mají možnost setkat se s Romy, kteří mají vyšší vzdělání nebo momentálně studují. Ti jim přiblíží svou cestu studiem. Žáci se zamýšlí nad svou budoucností a tím, co by pro ni mohli udělat – jaké přínosy jim vzdělávání a studium přinese, nebo jaký je rozdíl mezi tím zůstat v evidenci na úřadu práce a mít kvalitní a dobře placené zaměstnání. Diskuze je směřována i k tomu, jak odolávat vnitřním a vnějším vlivům z okolí.

  • Projekty

Organizace Cesta do školy vytvořila ve spolupráci s Muzeem romské kultury nástěnnéškolní obrazy s romskou tematikou. Obrazy vznikly na základě potřeby sdílet pozitivní informace o romské menšině. Nástěnné obrazy mají žáky provést romskou historií a kulturou. Jedná se celkem o šest školních nástěnných obrazů, které jsou zpracovány pro děti a mládež druhého stupně základních škol. Mohou zároveň sloužit i jako pomůcka pro učitele.

Obrázek č. 14: Nástěnný obraz

Použité zdroje

Badegruber, B., & Pirkl, F. (2000). Příběhy pomáhají s problémy. Portál.

Čapek, R. (2015). Moderní didaktika: Lexikon výukových a hodnoticích metod. Grada.

Matějček, Z. (2003). O metodice Sfumato. https://www.vyukove-materialy.cz/metodika-sfumato.

Navrátilová, M. (2023). O metodice sfumato. https://www.vyukove-materialy.cz/metodika-sfumato

Slavíková, V., Slavík, J., & Eliášová, J. (2007). Dívej se, tvoř a povídej!: Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Portál.

Vítečková, M., Procházka, M., & Najmonová, M. (2018). Vnímání jinakosti dětmi na prvním stupni základních škol. Pedagogická orientace, 28(2), 290–305. http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2018-2-290

Tyto stránky vznikly v rámci projektu č. EHP-CZ-IN-2-003 Posílení kompetencí učitelů a dalších pedagogických pracovníků v oblasti začleňování žáků ze sociokulturně znevýhodněného prostředí řešeného v letech 2020–2023. Projekt byl podpořen z programu Vzdělávání Fondů EHP 2014–2021, které jsou financované Norskem, Islandem a Lichtenštejnskem.
Design webu HTML Codex