Popis výchozí situace
Na městskou školu rodinného typu byli přijati sourozenci z Nepálu. Rodina se přestěhovala do České republiky za prací.
Vzdělání pro tuto rodinu představovalo důležitou hodnotu. Výhodou bylo, že rodiče i děti (chlapec, 11 let; dívka, 10 let) měli dobré komunikační základy v anglickém jazyce a komunikace v angličtině jim ve škole nečinila žádné problémy, čímž byli atraktivní pro zbytek kolektivu. Z důvodu jazykové bariéry byli oba umístěni o ročník níže, než tomu bylo v jejich rodné zemi. Chlapec byl umístěn do 5. třídy (v Nepálu by šel do 6. třídy) a dívka do 4. třídy.
Vstup do školy
Rodiče byli pozváni na úvodní schůzku, které se zúčastnili pracovníci ŠPP a třídní učitelé, kteří by měli mít ve třídě tyto žáky. Součástí úvodního rozhovoru bylo seznámení, provedení školou a vyjasnění očekávání včetně zjištění tzv. školní anamnézy žáků: jak se jim dařilo na předchozí škole, co se učili za předměty, jaké silné stránky vnímají rodiče u svých dětí, co žáky baví, jaké mají zájmy. Pohovor byl veden motivačně tak, aby byl zřejmý zájem školy na snadném adaptačním procesu dětí. A zároveň tak, aby byl již v rámci prvního setkání nastartován pozitivní vztah mezi rodinou a školou.
Rodiče byli od počátku nakloněni spolupráci. Jejich projev provázel úsměv, což se později ukázalo jako součást jejich kultury a náboženství.
Adaptace dětí
Ve 4. a 5. třídě byl tedy zahájen adaptační proces nových žáků. Začalo se prokládáním výuky preventivními programy na stmelení kolektivu. Do programu byly zařazeny aktivity jako: poznávací kolečko; místa si vymění ten, kdo…; vlaječky; tvorba ostrova třídy. Ty cílily především na seznámení, zvědomění hodnot třídy a identifikaci zájmů nových žáků.
Takto bylo zjištěno, že chlapec je zdatný fotbalista, v Nepálu se věnoval v rámci mimoškolních aktivit hraní kopané. U spolužáků si vysloužil svými dovednostmi v kopané obdiv a spolužáci ze třídy se přeli, s kým bude v týmu ve všech míčových hrách ve školní družině. Chlapec se adaptoval dobře a záhy si získal ve školním kolektivu oblíbenou pozici.
U dívky probíhal adaptační proces pomaleji. Třídní učitelka se snažila dívce pomoci, doptávala se na porozumění. Asistentka pedagoga, školní psycholog i sociální psycholog s žákyní trávili čas po vyučování a pracovali především na rozvoji komunikačních dovedností v českém jazyce. Ve srovnání s bratrem byly její pokroky v osvojování si češtiny výraznější. Cítila se však oproti bratrovi pozadu v otázce začlenění do kolektivu. Přestože ji spolužačky „braly do party“ a nechala se často přemluvit ke kontaktu, ztrácela zájem o týmovou/skupinovou práci. Rodiče si všimli, že je smutnější. Maminka přišla s vlastní iniciativou, jak přispět k lepší adaptaci dívky. Dohodla se s třídní učitelkou, zda by dívka mohla seznámit spolužáky s nepálskou kulturou. V plánu byla příprava „nepálského dne“. Dívka přišla s maminkou v tradičním nepálském oděvu se spoustou dobrého nepálského jídla. Napekly a navařily nejrůznější pokrmy, které nabídly dětem i paní učitelce, obdarováni byli i pracovníci školního poradenského pracoviště. Dívka si připravila také prezentaci, kde ukazovala krásy své rodné země, včetně náboženských (hinduistických) zvyklostí. Tato akce měla obrovský úspěch. Na rodičovské schůzce ostatní rodiče mamince děkovali za nevšední zážitek, který připravila jejich dětem, a nabídli jí pomocnou ruku.
Kulturní odlišnost
Záhy si paní učitelky všimly jemných kulturních rozdílů ve výchově a rodičovském vedení obou dětí. Dívenka byla vedena ke vzdělání a kárána v případě školního neúspěchu. Její domácí příprava byla precizní, u chlapce nikoli. Paní učitelky si všimly, že dívka dokonce říká staršímu bratrovi, co si má připravit, a občas mu nosí tašku.
Předmětem dalších schůzek bylo vyjasnění pravidel – ačkoli to dívka myslí dobře, chlapec si musí tašku nosit sám – a dále nastavení domácí přípravy.
Doporučení
Tento případ lze vnímat jako úspěšné přijetí žáků z výrazně odlišného kulturního a jazykového prostředí. Za úspěchem stojí i úvodní setkání s rodiči žáků, kde byla vyjasněna očekávání jednotlivých stran. Je však třeba na druhou stranu zmínit i to, že s kulturní odlišností může souviset i kulturně závislý přístup k výchově dívek a chlapců. Pedagogové musí být v tomto případě velmi empatičtí a citliví, protože není naším cílem měnit postoje a kulturní hodnoty žáků z odlišného kulturního prostředí. Primárně je důležité tyto odlišnosti identifikovat a porozumět jim.