Popis výchozí situace
Žáci ze sociálně znevýhodněného prostředí vyžadují personální podporu pracovníků školního poradenského pracoviště v podobě vedení a pravidelného monitorování chování a posunů ve vzdělávání. Součástí podpory ve škole je organizace pravidelných schůzek s rodiči, kde jsou probírány podněty vedoucí k posílení vzájemné spolupráce. V rámci podpory těchto dětí se osvědčila edukace rodičů o přístupu ke vzdělávání žáka, obzvláště pak v případech, kdy vzdělávání není v rodině prioritou.
Spolupráce sociálního pedagoga a školního psychologa v níže popsaném příběhu žáka ze sociálně znevýhodněného prostředí vedla k rozkrytí patologického chování u žáků 8. ročníku, kde se vyskytlo hned u několika žáků sebepoškozování. V této třídě vychovává většinu žáků pouze jeden rodič a někteří žáci jsou v péči prarodičů. Charakteristické pro tyto žáky bylo, že neměli rodiči organizovaný denní režim a v době volného času jimi nebyli monitorováni. Po škole se volně pohybovali po sídlišti. Někteří měli za sebou experimentování s návykovými látkami a zkušenost s policií. Škola v případě těchto žáků intenzivně spolupracovala s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Dvě dívky byly v péči psychiatra.
Ve třídě byly pravidelně organizovány programy na stmelení kolektivu a na prevenci sociálně patologických jevů sociálním pedagogem. Obsahem jednoho programu byla také problematika sebepoškozování. Po programu přišla jedna žákyně za sociálním pedagogem s tím, že má problém se sebepoškozováním. Sociální pedagog dovedl žákyni ke školnímu psychologovi, kde bylo v rámci krizové intervence s dívkou pracováno. Původně dívka sdělila, že se cítí opuštěná, rodiče ji opustili jako malé dítě. Do péče si ji vzala babička, která za účelem uživení vnučky musí v 65 letech pracovat na směnný provoz. Dívka si stěžovala, že by s babičkou chtěla být, ale nemůže.
Řešení situace
K řešení problému byl přizván zákonný zástupce žákyně (babička), a to navzdory naléhání ze strany dívky, že se babička o jejích problémech nesmí dozvědět. Babičce byla informace podána na společné schůzce, kde babička děkovala a sdělila, že netušila, kam by až trápení dívky mohlo zajít. Litovala nastalé situace a cítila se být vina za problémy vnučky. Dívka naopak babičce poděkovala, že se o ní stará, nemůže odpočívat a vyjádřila před babičkou obavu z toho, že si nedovede představit situaci, kdy by se babičce něco stalo a ona zůstala sama. Babička dívce vysvětlila, že se mýlí, že je ráda, že se o ni může starat, a jejím životním přáním je, aby byla v životě šťastná.
Babičce byla sociálním pedagogem nabídnuta podpora vzhledem k tíživé finanční situaci rodiny v podobě zapojení do projektů, kde mohou mít obědy zdarma, případně získat příspěvek na školní a mimoškolní akce. Za nabídku těchto možností byla babička velmi vděčná a zároveň byla dohodnuta individuální zakázka v rámci poradenské služby školního psychologa, a to na hledání optimálních zvládacích (copingových) strategií a rozvoj sociálních dovedností dívky.
Výsledek
Dívka sice nepřestala se sebepoškozováním „ze dne na den“, ale svěřovala se školnímu psychologovi s tím, co prožívá, a mluvila s ním o pocitech vlastní nedostatečnosti, neúspěchu, a to obzvláště v oblasti mezilidských vztahů. Příčinou sebepoškozování bylo ukončení vztahu s chlapcem z vyššího ročníku, pocit opuštěnosti a vina za to, že babička musí tvrdě pracovat, protože se o ni stará. Dívka si důvod vztáhla na sebe, a to tak, že pro chlapce není „dost dobrá“. Měla narušené sebevnímání. Navazování mezilidských vztahů a s tím spojené neúspěchy jí působily konstantní stres, který nezvládla ventilovat jinak než tím, že se pořezala. Se sebepoškozováním přicházela kýžená úleva. Díky intervenci poskytované školním psychologem začala dívka s babičkou mluvit o tom, co ji trápí. Pochopila, že sdílená starost je menší starost.
Vliv na okolí
Po tomto řešení problému přivedla dívka za školním psychologem další spolužačky, které měly podobný problém, všechny spojovala zkušenost se sebepoškozováním. Postupně tak byla rozkryta síť případů patologického zvládání stresu u žáků staršího školního věku.
Při prevenci nebezpečného chování se osvědčilo šíření dobré praxe. V rámci třídy byl vyslán jasný signál, že toto chování je nebezpečné a každý žák si zaslouží pomoc už jen v podobě vstřícného přístupu a nabídky podpory ve formě sdílení problémů. Zjištění, že ve škole jsou osoby, kterým na žácích záleží, má „ozdravný charakter“. Žádný problém by neměl zůstat tabu.
Doporučení
V rámci této případové studie by se dalo poukázat na mnoho důležitých okolností, které vedly k řešení patologického chování žáků, jako je např. důvěra žáka v pedagogické a poradenské pracovníky, pozitivní vliv preventivních programů cílených na aktuální problémy dané věkové skupiny žáků. Také se však potvrdilo, jak zásadní a pozitivní vliv při práci s žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí má sociální pedagog a úplná varianta školního poradenského pracoviště, v rámci kterého je možné žákům poskytnout krizovou intervenci.