Výchozí situace
V této případové studii je popsán případ žáka, Jaroslava, který se narodil do nesezdaného soužití matky Lenky a jejího přítele. Matka se však po nějaké době od přítele odstěhovala se synem ke svým rodičům, a to z důvodu nezvladatelného agresivního chování, které obracel vůči ní i synovi, zejména ve chvílích, kdy byl pod vlivem alkoholu. V současné době se otec Jaroslava s paní Lenkou ani svým synem nevídá, na chlapce neplatí žádné alimenty, matka se s ním však odmítá o dlužné peníze soudit. Chce se tak vyvarovat možnému osobnímu kontaktu Jaroslavova otce se synem, které by po ní mohl začít soudní cestou vyžadovat.
Matka Jaroslava je dlouhodobě nezaměstnaná, práci aktivně nehledá, není vedena na úřadu práce. Samotná představa hledání práce ji děsí. Situaci hledání práce nepomáhá ani matčina neznalost moderních technologií. Sama vlastní tlačítkový telefon, který je bez přístupu k internetu a většinu času také bez kreditu, slouží tak pouze pro příjem hovorů. Doma nemají počítač ani jiný přístup k internetu, což znesnadňuje hledání pracovních příležitostí. Jistým problémem je také absence auta v rodině, jelikož se mnoho pracovních schůzek nachází mimo místo bydliště a je nutné se na ně nějak dopravit. Na hromadnou dopravu rodina nemá peníze, a tak by vše musela matka Jaroslava vyřešit jen pěšky.
Měsíční příjem matky Jaroslava nedosahuje ani životního minima, na útratu má okolo 2.000 Kč, které jsou zpravidla použity na zaplacení jejího sociálního a zdravotního pojištění. Veškeré útraty za stravu, drogerii, ošacení a další životní náklady jsou financovány z penze rodičů matky. Z toho důvodu si také vyhrazují právo rozhodovat o tom, co se bude pro koho kupovat. Matka Jaroslava tak nemůže v domácnosti rozhodovat téměř o ničem, což zrovna nepomáhá její sebedůvěře. Nízké sebevědomí, spolu s pocity bezmocnosti a deprese, se pak výrazně projevují v její komunikaci s druhými lidmi. Při rozhovoru neudržuje oční kontakt, při jakémkoliv náznaku úzkosti sklápí hlavu, mluví málo a potichu, je celkově submisivní.
Průběh spolupráce se sociálním pedagogem
V průběhu roku proběhlo několik společných schůzek sociálního pedagoga s matkou Jaroslava. Schůzky se týkaly motivace ke zlepšení péče o syna, motivace k práci, zjišťování dalších možností podpory ze strany státu, úřadu práce, sociálního zabezpečení, příspěvků na bydlení, či zajištění minimální mzdy nebo invalidního důchodu z důvodu její epilepsie. Cílem schůzek bylo také zprostředkovat matce vhodné inzeráty s nabídkou volných pracovních pozic.
Jaroslav v současné době navštěvuje 5. třídu. Do pozornosti učitelů a školního poradenského pracoviště se chlapec dostal především kvůli nevyhovujícímu oblečení a nedostatečné osobní hygieně. Jaroslav chodil do školy velmi zanedbaný, neučesaný a nemytý, oblékaný ve stejném oblečení, které neodpovídalo jeho reálné velikosti. Opakovaně nosil krátké kalhoty, které mu dosahovaly sotva do půli lýtek, jedno seprané tričko a o několik čísel menší boty, ze kterých mu vylézaly zepředu palce. Na zádech nosil špinavou a potrhanou aktovku, která byla navíc vhodná spíše pro mladšího žáka. S ohledem na finanční možnosti rodiny byla na žádost sociálního pedagoga vytvořena pro Jaroslava sbírka šatstva, ze které si chlapec mohl vybrat spoustu nového oblečení. Chlapec v současné době chodí do školy oblékaný v čistém oblečení, které nosí velmi rád.
Jeden z klíčových problémů, které škola potřebovala vyřešit, byly Jaroslavovy brýle. Chlapec nosil brýle, které měly výrazně poškozené jedno sklíčko, a tudíž přes tuto čočku Jaroslav nic neviděl. Často se proto omlouval ze čtení, které pro něj bylo kvůli poškozeným brýlím velmi náročné. Při čtení jedno oko zavíral, aby viděl jen přes sklo, které bylo v pořádku. Z finančních důvodů chlapec nenavštěvuje ani očního lékaře, protože by podle matky stejně neměly na nové dioptrie peníze. Brýle, které chlapec dlouhodobě nosil, dostali od příbuzného, jehož zraková vada se od Jaroslavovy lišila. Matka Jaroslava zpočátku nedovedla pochopit, proč by měl chlapec navštívit očního lékaře, když podle ní přes současné brýle vidí dobře. Nakonec s návštěvou očního lékaře souhlasila, pod podmínkou, že se o veškeré záležitosti týkající se této návštěvy, výběru a zaplacení nových brýlí postará škola. Sociální pedagog tedy domluvil chlapci nejbližší termín u očního lékaře, na který ho také doprovodil. Na vyšetření u očního lékaře se ukázalo, že stávající brýle vůbec nejsou na Jaroslavovu oční vadu vhodné, bylo nutné vše znovu přeměřit a vyrobit brýle nové. Brýle nakonec vyšly na částku převyšující 2.000 Kč, na kterou se chlapci složil celý pedagogický sbor. Dle slov matky by na takové brýle šetřila déle než šest měsíců.
Dalším problémem byla nedostatečná hygiena chlapce, která se výrazně projevila především na jeho aknózní pleti a zkažených zubech. Jaroslav doma nebyl vedený k tomu, aby si čistil zuby a dlouhou dobu ani nenavštěvoval zubaře. Jako reakce na nedostatečnou hygienu se u chlapce brzy rozšířily také vši. Matka Jaroslava celou situaci řešila tak, že chlapce nechávala doma s omluvou pro nemoc. K celé situaci se vyjádřila tak, že nemá dost peněz na to koupit šampon proti vším. Situaci týkající se hygieny nakonec vyřešily peníze z elektronické pokladny, ze které byla Jaroslavovi zakoupena potřebná drogerie čítající odvšivovací šampon, běžný šampon, zubní kartáček a pastu, pleťovou vodu a krém a prášek na praní. Zakoupený balík doručil matce Jaroslava sociální pedagog. Pro lepší informovanost a podporu v oblasti zdravého životního stylu a hygieny provedl sociální pedagog ve třídě několik preventivních aktivit. Další preventivní programy byly pak zaměřené například na metody učení a motivaci ke studiu, či podporu třídního kolektivu.
Jak již bylo zmíněno, na škole funguje systém elektronické pokladny. Každý žák má ve škole vytvořený svůj účet, na který jim rodiče přispívají. Z tohoto účtu se pak žákům platí družina, školní a pracovní sešity, akce školy jako jsou exkurze, divadlo, kino, školní výlet, focení se třídou apod. Žáci tak nemusí do školy nosit žádnou hotovost, vše funguje přes elektronickou pokladnu. Žáci, kteří nemají na svém účtu peníze, se těchto aktivit nemohou účastnit. Mezi tyto žáky se řadil i Jaroslav. S cílem umožnit chlapci trávení společných aktivit se třídou nad rámec běžné výuky a lépe ho tak začlenit mezi své spolužáky, byla za pomocí sběru papíru, školního jarmarku a jiných akcí, pro Jaroslava vybrána finanční částka, která mu byla připsána na jeho účet ve škole. Pro Jaroslava byly zařízeny také dotované obědy, na které chodí každý den. Jídlo mu moc chutná, je za tuto možnost velmi vděčný, nikdy také nezapomene paním kuchařkám za oběd poděkovat.
Závěr
Jaroslavova matka má práci na částečný úvazek v obchodním domě, kde doplňuje zboží do regálů. Více dbá na synovu hygienu a snaží se dohlížet, aby si alespoň 1x denně vyčistil zuby. Přesto zuby zatím opravené nemá. Jaroslav se nechal ostříhat a pravidelně se češe. Do školy chodí v čistém a dobře padnoucím oblečení. Na obědy dochází do školní jídelny, do elektronické pokladny začala přispívat také Jaroslavova matka. Díky tomu se Jaroslav může účastnit některých aktivit třídy.
Doporučení
Problémy žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí vždy souvisí se situací v rodině a v prostředí, ze kterého žák pochází, a tam tedy musí být cílena podpora. Opět i tento případ potvrzuje klíčovou roli sociálního pedagoga při práci s žákem a jeho primárním socializačním prostředím. Pokud rodič, v tomto případě matka samoživitelka, získá důvěru v pedagogické a poradenské pracovníky, může škola disponující pozicí sociálního pedagoga, pomoci řešit i některé z příčin sociálního znevýhodnění rodinného prostředí žáka.